Plemeno Tosa Inu

Historie

Plemeno Tosa inu  najdeme i pod jinými názvy jako např. tosa ken, tosa touken, japan dog, japonský mastif a další. Byla šlechtěna k psím zápasům sumo v Japonsku na ostrově Shikoku v provincii Tosa. Odtud také pochází název plemene.  Ačkoliv historie psích zápasů sahá v Japonsku údajně až do čtrnáctého století, historie plemene není nijak dlouhá. Větší oblibu si tosa získala mezi samuraji až v první polovině devatenáctého století. První tosy měly úplně jiný vzhled než jak je známe dnes. V prvopočátcích to byli psi malého vzrůstu s hmotností lehce nad třicet kilogramů. Původně měla postavené uši a ocas stočený nad hřbet. Podobaly se spíše místnímu plemenu nihon-inu a japonským špicům. V roce 1854, kdy byly zrušeny dosavadní přísné předpisy pro pohyb cizinců v Japonsku, se do země dostávalo s návštěvníky z jiných zemí stále více cizích psů. Místní milovníci psích zápasů byli zklamáni vzrůstem původní tosy a neustále je srovnávali s velkými západními plemeny. Proto se japonští chovatelé s nadšením pustili do křížení s těmito psy. Pro křížení byla postupně použita tato plemena: buldoci (r.1872) , pointři, bulteriéři, mastifi (roku 1874) , svatobernardští psi, bordeauxské dogy, němečtí ohaři (1876) , bloodhoundi a německá doga (1924). Tímto snažením japonci vyšlechtili  velkého, silného, ale přesto hbitého psa. Kolem roku 1900  se začali tito psi šířit po všech koutech Japonska a psí zápasy sumo si vydobyly velkou oblibu. Bohužel rozmach plemene trval jen krátce, důvodem byla rychle postupující vzteklina především na ostrovech a navíc zákaz psích zápasů v roce 1910. Druhá světová válka byla pro tosy nejtěžším období a přivedla plemeno na pokraj vyhynutí. Podle písemných dokladů zůstalo jen několik psů a ve správní oblasti Tohoku dvě feny. Pouze jediný pár psů zůstal na ostrově Kjúšú. Díky ohromnému úsilí místních chovatelů byl na základě těchto několika jedinců založen nový chov tos. Dnes žije v samotném Japonsku něco přes tři tísíce představitelů plemene.

Povaha a využití

K charakteristickým vlastnostem tohoto plemene patří odvážnost, bojovnost,houževnatost a ostražitost. Na druhou stranu je to pes nadmíru inteligentní, poslušný a oddaný. Dokáže být velmi něžný a citlivý.

V Evropě se japonské tosy chovají výhradně jako rodinní psi a společníci. Tosa žijící v rodině je při správné výchově a vedení velmi klidná, pozorná, lehce ovladatelná a neuvěřitelně oddaná. Jsou to velmi vyrovnaní psi, přátelské povahy k lidem a při správné výchově tolerantní i vůči ostatním psům. Tosa nepatří mezi plemena, která jednají bezmyšlenkovitě. I přes svůj přátelský postoj k lidem a ostatním zvířatům dovede rozpoznat skutečné nebezpečí, jež hrozí její rodině nebo majetku. V případě nutnosti dokáže bránit a rázně zakročit. Nikdy nezaútočí bez důvodu.

Tosa ke svému životu potřebuje velmi úzký kontakt se svoji rodinou, dostatek podnětů a zkušeností. Jinak psychicky strádá a vznikají poruchy chování, které psa poznamenají na celý život. Takové zvíře by mohlo v běžných situacích reagovat nepřiměřeně. Projevit se neposlušností, nepřiměřenou bojácností nebo agresivitou. Naopak socializovaná tosa je velmi dobrým a poslušným společníkem. Je sebevědomým a odvážným psem, ale bez zbytečné agresivity vůči svému okolí či ostatním psům. Má velmi kladný vztah k lidem a dětem. Je to pes jednoho pána nadevše milující svou rodinu.

Tosa potřebuje důslednou, ale láskyplnou výchovu. Tu si však nesmíme plést s přehnanou tvrdostí nebo drilem. Je velmi citlivá na zvýšený hlas. Neodpovídající výchovu pes nechápe. Ta vede jen ke zhoršení situace. Ke správné výchově potřebuje trpělivost, porozumění a laskavost. Je vděčná za každé pohlazení. Patří mezi molossoidní plemena psů. Proto od ni nemůžeme čekat bezmyšlenkovitou poslušnost, s jakou se setkáme u jiných plemen. Běhá-li si někde kolem a vy zavelíte ,,k noze,,  velmi ráda uposlechne povelu. Přiběhne si ale v klidu, nepojme to jako bleskurychlou akci jakou známe u služebních plemen. Sedne si a bude na vás s láskou v očích koukat jestli provedla daný povel správně.

Bývá označována jako bojové plemeno. Slovo bojové je ale velmi zavádějící a budí v neinformovaných osobách negativní emoce. Tosa není v žádném případě pes, který by trhal na potkání, jak si většina lidí pod tímto označením představí. Tosa je v psí říši zápasníkem sumo. Správnější by bylo tedy říci, že jde o psa zápasnického.

V japonských  zápasech tos jsou využívání výhradně samci, zápasy jsou nekrvavé, účelem je vyvést protivníka z rovnováhy a srazit ho na zem.

V Japonsku jsou tosy nejen uznávaní zápasníci sumo, ale pro své vynikající vlastnosti jsou využíváni i jako hlídací psi a ve službách policie při hledání drog. Ve Spojených státech jsou poměrně rozšířené i v oblasti canisterapie.